Auto recenze Mitsubishi Pajero

Závady a opravy na autě

S autem jsem neměl v podstatě žádný problém. Jenom několik drobností, které ovšem nezpůsobily, že by auto zůstalo nepojízdné.

Teplota motoru zůstávala dost nízká, takže jsem nechal vyměnit termostat.

Při vytočení kol do plného rejdu se ozývalo skřípání. Myslel jsem, že je to čep, ale nakonec se ukázalo, že to způsobuje nějaký silentblok na přední nápravě. Po jeho výměně tento problém zmizel.

V zimě někdy motor chytal jen na 3 válce, ale stačilo trochu šlápnout na plyn a chytly se všechny 4, takže jsem to neřešil.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Pajero první generace ještě není žádný luxusní offroad, jakými jsou jeho následovníci. Moje auto navíc mělo snad úplně tu nejzákladnější výbavu, která zahrnovala pouze posilovač řízení. Okna se stahovala kličkou, zrcátka se seřizovala ručně (navíc zvenčí), takže na nějaký luxus můžete zapomenout. V tomto ohledu bylo přesednutí z Galanta, který byl v plné palbě, docela šok, ale člověk si zvykne a navíc mi tento nedostatek auto vracelo svojí spolehlivostí.

Interiér v Pajeru je hodně zastaralý. Přístrojová deska je hranatá, topení má ještě páčkové ovládání a občas na vás vykoukne nějaký nezakrytý plech. Občas uvnitř auta zavrzaly některé plastové díly. Místa na předních sedadlech je dost. Mezi sedadly je navíc loketní opěrka, která skrývá poměrně velký úložný prostor. Zadní lavice je umístěna mezi podběhy, ve kterých jsou další úložné prostory, takže je pouze pro 2 osoby. Navíc vzadu je opravdu hodně málo místa pro nohy. Objem zavazadlového prostoru odhaduju tak na 250 litrů.

Jídzní vlastnosti jsou na hony vzdálené běžným osobním vozům. V každé trochu ostřeji projížděné zatáčce vám začnou pískat gumy a Pajero se nakloní, až máte pocit, že se každou chvíli převrátí. Maximální rychlost se nachází někde kolem 150 km/h, ale to už auto žere i trávu kolem silnice a je uvnitř rachot, že neslyšíte vlastního slova. Navíc při téhle rychlosti stačí sebemenší nerovnost a auto začne po silnici poskakovat, jak splašená koza. Rozhodně si s Pajerem žádnou sportovní jízdu neužijete.

V autě byl motor 2,5 TD (bez intercooleru), který měl maximální výkon 62 kW a točivý moment 201 Nm. Vzhledem k pohotovostní hmotnosti cca 1600 kg má tento motor s autem docela dost práce. Převodovka byla hodně krátce odstupňovaná, takže v nižších rychlostech bylo auto relativně svižné a při běžné jízdě se dalo jezdit v podstatě celou dobu na 5ku. Na dálnici ovšem motor točil hodně vysoké otáčky a spotřeba se snadno vyšplahala někam kolem 15-ti litrů.

Do terénu jsem s autem nejezdil, takže jeho vlastnosti mimo vozovku nedokážu posoudit.

Jinak s Pajerem se mi velmi dobře jezdilo. Posilovač fungoval tak akorát (člověk měl ještě pocit, že řídí auto a nepřipadal si, jak kdyby hrál videohru) a řazení bylo velmi přesné a šlo zlehka (i když mělo trochu delší dráhy).

Největší předností auta byla ovšem jeho 100% spolehlivost. Auto vždycky bez problémů nastartovalo a bez problémů mě odvezlo, kam jsem potřeboval, což o svých předchozích autech napsat nemůžu. Neměl jsem ani problémy nastartovat v zimě. Navíc s novým termostatem auto i docela slušně topilo. U takhle starého auta by člověk nějaké závady očekával, ale žádné se neobjevily. Prostě do Pajera stačilo akorát lít naftu a jezdit (i když nafty bylo potřeba opravdu hodně). Navíc po těch letech auto bylo téměř bez koroze. Začínala akorát trochu na lemech blatníků + pár rezavých teček zřejmě od odletujících kamínků.

Nakonec jsem ho prodal, protože už jsem chtěl nějakou změnu, takže teď hledám nějaký pohodlný stroj nacpaný luxusní výbavou. Pochybuju ovšem, že se ještě někdy budu míst stejně spolehlivé auto.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•