Auto recenze Honda Civic

Závady a opravy na autě

Chvíli povrzával kryt (evidentně uvolněný) kolem kolizních senzorů vedle středového zrcátka – brzy si ale sedl, nyní je klid. Vypadá to, že tam trochu povolilo lepidlo na skle, možná teplem letních dní. Pořeším to při pravidelném servisu.

Vypáčený zámek – civic určitě není nedobytný. Naštěstí jsme o nic nepřišli (krom pár odložených mincí na parkovné). Někdo asi věděl, že to umí, tak se podíval dovnitř. Zničenou vložku zámku ponechávám na místě (propojovací mezikus vložky odstraněn) – tudy už to příště nepůjde. Spoléhám na centrál.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Civic tourer jsem si pořídil minulý rok (2015) jako své (ryze) první auto. Hledal jsem auto, které by bylo vhodné pro blížící se rodinné použití (dostatečný prostor pro kočárek, dobrý přístup k zadním sedadlům) a zároveň mi poskytovalo i nějaké to potěšení z šoférování, v tomto směru pokud možno alespoň nadprůměrně z aut, která jsem měl možnost doposavad řídit. Vzhledem k očekávanému nájezdu 4 až 8 tisíc km ročně mi to vycházelo na benzínový motor.

VÝBĚR AUTA A DALŠÍ KANDIDÁTI
S uvážením toho, co znám na vlastní kůži a po zhruba měsíčním studování recenzí, se v mém užším výběru nakonec ocitla čtyři auta: Škoda Rapid 1.2 TSI 81 kW (jako ekonomičtější varianta, kus úspor by zůstal doma), Ford Focus kombi 1.0 92 kW (kdo by nechtěl zkusit vychvalovaný etalon jízdních vlastností a downsizingu), Honda civic tourer 1.8 (zástupce něčeho trochu méně tuctového, ale snad schopného a praktického) a Seat Leon ST 1.2 81 kW (kombi s možná o něco hravějším projevem, než mají např. Octavie, které znám z práce).
V prvních třech jsem absolvoval zkušební jízdu (Seat nebyl nikde po ruce a auto už jsme pomalu potřebovali). Rapid mě překvapil živým motorem a střízlivým projevem (až na přeposilované řízení), ale variantu Spaceback jsme vyloučili kvůli menšímu kufru. Liftback mi zase nepřišel jako plnohodnotné čtyřmístné auto, protože se dozadu neusadí 185 cm vysoký člověk (prostě neopřu hlavu do opěrky - nízká střecha). Takže nic. Focus byl k projetí nakonec jen se silnějším 1.5 ecoboostem 110 kW… i tak jsem to zkusil… dynamika pocitově příliš nevyčnívala nad Rapid, na kombi není ani moc prostorný… a pokud jde o pocit z řízení a podvozku, žádný zázrak se během těch pár desítek testovacích minut nekonal (možná jsem čekal až příliš). Spíše zklamání z přeposilovaného řízení a hlavně brzd. Na něco takového bych si zvykat nechtěl.
Nakonec to u mě vyhrál civic tourer v nejdostupnější (ale slušně vybavené) verzi comfort… i přesto, že se mi motor zdál nejméně živý z porovnávaných aut – myslím tím v běžných otáčkách okolo dvou tisíc (krátká verze civicu mi přišla živější - možná byla více zajetá a určitě o pár kilo lehčí, ale podobně jako u Rapidu s příliš nízkou střechou vzadu). Cenovka vycházela o něco výš, než u 92 kW Focusu, ale zdaleka neatakovala cenové výšiny Octavie s 81 kW motorem a podobnou výbavou. Navíc Honda přidává rok záruky k dobru. U civicu každopádně převážily jak pozitivní pocity z praktičnosti, tak i z řízení - zejména přesvědčení, že sedím v „poslušném“ a zároveň zábavném autě. Příjemná byla nakonec i rychlá dostupnost – jednalo se o skladovku.

PŘEPRAVNÍ SCHOPNOSTI
V interiéru není pro člověka mého vzrůstu (185 cm) nikde problém s místem. I vzadu se pohodlně usadím, na kolena je místa dost, i když např. Oktávka III. gen. nabídne asi nějaký ten cm navíc. Na delší trase by mi vzadu spíš mohla trochu překážet nádrž pod předními sedadly. V letní obuvi celkem ok, ale v zimních botách bych už chodidla pod sedadlo asi nezasunul. Zatím si ale nikdo nestěžoval. Usadit se dá slušně i na prostředním sedadle. Vpředu samozřejmě žádný problém není, sedadla nám s manželkou padnou jak ulitá, nijak neunavují a snadno zde nastavím mou oblíbenou mírně „ležatou“ polohu.
Důležitý je pro nás ale i zavazadelník. Líbí se mi ta 117 litrová „díra“ za zadní nápravou, která vznikne po odklopení či prolomení dna kufru. Na usazení nesloženého kočárku jak dělaná (teprve vyzkoušíme). Ale není zas tak široká, aby v ní zběsile cestovaly např. odložené tašky (použitelný háček v kufru nenaleznete, to je trochu škoda). Zvykli jsme si tento prostor primárně využívat a počítat s tím, že věci zde budou hůře dostupné, pokud zaskládáme víko (tedy podlahu kufru) nad tímto prostorem. Jinak s oblibou auto využívám i k vození dlouhých dvoumetrových desek, rozložených postelí, atd. Pokud je sedalo spolujezdce posunuto dopředu, není problém takový náklad umístit. Zadní sedadla sklopitelná do roviny k tomu přímo vybízejí. Jinak rezerva v kufru chybí, první tři roky spoléhám na službu Honda asistance.

MOTOR
S výkonem 104 kW a točivým momentem 174 Nm to samozřejmě není žádný trhač asfaltu. S nominálně stejně výkonným turbomotorem byste určitě byli rychlejší (ekvivalent tak nějak odhaduji např. na 1.4 TSI 92kW nebo třeba 88 kW 1.6 i-dtec, který Honda nabízí jako jedinou alternativu) … ale atmosférická 1.8 i-VTEC mě baví. V první řadě mám pocit, že klikovka je opravdu lehounká. Např. neopatrné puštění spojky nezpůsobí nepříjemné trhnutí, odehraje se to naopak nečekaně měkce a tlumeně (možná i zásluhou perfektní spojky). Motor jede docela od spodu (dle publikované křivky krouťáku je od 1300 otáček k dispozici přes 80% maxima momentu a při 1000 otáčkách ještě 77%). Provozovat ho ve městě nad 1800 otáček nemá smysl. Spadnou-li např. při popojíždění městem otáčky na dvojku či trojku k 1000/min, lehké přidání plynu vás z toho hladce vytáhne, bez nepříjemného dunění či cukání (zkuste si něco takového např. s 1.6 TDI). Ale optimálních je tak 1500-1600 ot. Jinak, s rostoucími otáčkami motor pochopitelně ožívá… pokud od tohoto motoru ale čekáte mocné zatlačení do sedadel po sešlápnutí plynu, jste na špatné adrese a kupte si raději turbodiesel. Přiměřené zatlačení tu samozřejmě je, ale člověka spíš zaujme s otáčkami se vylepšující zvuk (který docela nabírá na intenzitě) a zejména pak překvapí dlouho trvajícího zátah, bez žádných náznaků uvadání do pěti tisíc otáček (více jsem zatím čerstvý motor raději netočil). Co mi na motoru (zvlášť atmosférickém) trochu vadí, jsou mírně zpožděné reakce na plyn. Zpoždění není velké (mnohem menší než u turbodiselů), ale je tam. Stará Felice z mých maturitních let to prostě není.
Motor by měl při otáčkách do 3500/min a cca polovičním krouťáku umět pracovat v úspornějším Atkinsonově cyklu, s opožděným zavíráním sacích ventilů. Věřím tomu, že to funguje – ale ke spotřebě se ještě dostanu. Snažil jsem se nějak vypozorovat tu změnu při přepnutí zdvihu ventilů, dojde k tomu však zřejmě maximálně plynule a nezištně.
Celková koncepce tohoto motoru pro mě byla při výběru auta velkým plusem – vyrábí se už deset let, jeho spolehlivost neprovází žádné katastrofické zvěsti. Rozvody jsou poháněny řetězem, nemusím tedy po pár letech měnit stárnoucí řemen. Benzínová jednotka s nepřímým vstřikem by navíc měla lépe odolávat případným kratším jízdám. Chybějící turbo beru jako klad – charakteristika atmosférického motoru mi přijde zajímavá, turbo se neporouchá, když v autě není. Bydlím navíc na kopci, takže k domovu dojíždím vždy docela pod plynem… takto se nemusím obávat, že bych rozpálené turbo týral rychlým odstavením auta bez pozvolného dochlazení.

SPOJKA A PŘEVODOVKA
Spojka je příjemně měkká, avšak dobře dávkovatelná, čitelná a plynule zabírající. Vždy mě mile překvapí, když do civicu přesednu např. z koncernových firemních aut. Převodovka má poměrně dlouhé první tři rychlosti. Ničemu by nevadilo, kdyby byly tak o 10% „kratší“ (trojka a čtyřka by tak získaly výraznější odstup, takhle jednu z nich občas přeskakuji). Nejdřív jsem si říkal, že dlouhou jedničkou bude spojka dost trpět… není tomu tak, spojku můžu brzy pustit, motor se na jedničku bez odmlouvání sebere už z minimálních otáček. Dlouhá jednička má naopak výhodu při výjezdu z bočních ulic do hustého provozu – teoreticky se dá vytočit až přes 60km/h. Takže třeba při drzém bočním vklouzávání do skuliny ve vláčku aut není potřeba sahat po řadící páce. S tou se mimochodem pracuje velice dobře, je na správném místě blízko volantu, rychlosti tam lehce a jistě zapadají, asi nejlíp ze všeho, co jsem měl v ruce… Jen podřazování na trojku z pětky nebo šestky (při předjíždění kdekoliv mimo dálnici nabízí trojka ideální řešení) je trochu složitější – poloha trojky se v kulise řazení nachází najednou spíše na místě jedničky a řadičku je potřeba tlačit více k sobě. I tak se někdy páka zarazí a nechce dopředu. Nestalo se mi to zas tolikrát, časem se snad naučím nějaký grif, jak se tomu stoprocentně vyhnout… Párkrát (doslova) se mi také nepovedlo zařadit napoprvé zpátečku, která je na místě šestky – i přes souhlasné odpípnutí zpátečky se motor s lehkým chrastěním jen naprázdno protočil. Ale tohle bylo každopádně způsobeno mým ledabylým (nedo)tlačením řadičky dozadu. Při normálním zacházení se to nestává.

SPOTŘEBA
Udávaná kombinovaná 6,2 l/100 km působí v autokatalozích dost zlověstně, je snad nejvyšší v této kategorii aut. S předpokladem nízkého ročního nájezdu jsem se s tím rozhodl smířit - že v reálu bude ještě vyšší… nebylo však nakonec s čím se smiřovat, žádná tragédie se nekonala. Nyní, po prvních cca 3600 km mi počítač ukazuje dlouhodobou spotřebu 6,1 l/100 Km ode dne převzetí nového auta. Tedy dokonce o desetinku míň, než udává výrobce. Spotřeba vypočítaná z dotankování do plné nádrže vychází ještě o cca 1% nižší, palubní počítadlo tedy nepřikrášluje. Ale musím přiznat, že jsem auto zajížděl opatrně, bez zbytečného prošlapávání plynu na podlahu a vytáčení. Také nenavštěvuji placené úseky dálnic a větší část kilometrického nájezdu připadá na mimoměstský provoz. Tady se lze uvolněným tempem pohybovat do 6 litrů. Například celou dovolenou v Nízkých Tatrách (cca 850 km) šlo absolvovat na jednu nádrž, s výslednou spotřebou 5,5 litrů na sto. Připomínám, že se nejedná o diesel ani litrový mikromotůrek. :) Na syrové auto a mírně kopcovitý terén s mnoha kratšími výlety mě tento výsledek mile překvapil. Atkinson asi funguje. Jedna delší mimoměstská trasa mě vyšla dokonce na 5,2 l/100, tedy znovu o deci míň, než avizuje výrobce pro mimoměstský provoz. Naopak, série krátkých jízd rozbitým kopcovitým maloměstem vyšroubuje spotřebu klidně mezi 9 až 10 l/100km. Tomu nedokáže zabránit ani docela rychlé prohřívání motoru podporované přestupem tepla ze svodů. Spotřeba při tachometrových 130 km/h osciluje lehce nad 7 litry.
Pro všeobecné dokreslení jízdního stylu - před obcí většinou brzdím pouze motorem, ekojezdcem bych se však nenazval. Rychlostní předpisy beru spíš jako vhodnou spodní mez cestovního tempa, ale zvlášť na delších cestách mě baví sledovat grafický ukazatel spotřeby a přicházet na to, co spotřebě svědčí – kdy vyřadit, kdy tam raději nechat šestku, atd. Ještě dodám, že tlačítko ECO jsem za celou dobu aktivoval maximálně tak na půl minuty a deaktivační tlačítko start-stop systému mačkám hned po otočení klíčkem.

PODVOZEK A BRZDY
Jedním z hlavních důvodů, proč jsem upřednostnil toto auto, byl a je velmi dobrý dojem z podvozku. Je velice příjemné, že se civic v zatáčkách moc nenaklání… působí tak velmi jistě a svádí to projíždět zákruty rychleji. Limity zatím nemám moc osahané, nezaznamenal jsem doposavad žádný výraznější náznak nedotáčivosti, vyjma opravdu ostrých zabočení na křižovatkách při nesnížené padesátce. Podvozek je zároveň i poměrně komfortní (naštěstí ne „houpavý“), i na rozbité kostkové dlažbě například. Mimochodem, verze comfort neznamená u civicu „speciálně změkčený“ – podvozek se liší jen namontovanými koly, o palec menšími. Při jízdě se neozývají žádné pazvuky či nepříjemné údery od děr.
V některých recenzích jsem četl o lehké směrové nestabilitě při vyšších rychlostech. No dejme tomu, že tu nějaký náznak může být… ale pokud nefouká opravdu silný vítr, tak to ani při dálničním tempu není nijak rušivé. Civic tourer je svou „krátkorozvorovou duší“ hravější, a možná na rovinkách vyžaduje o něco častější korekce volantem… ale ani na delších cestách mi to nepřišlo nijak otravné, spíš zábavné a udržující řidičovu pozornost. Zvlášť když řízení je velice bezprostřední, na sebemenší pohyb volantu reaguje okamžitě, oproti konkurenci má mírně ostřejší převod a příjemně malý volant. Ten klade přiměřený (na dnešní poměry tedy spíš vyšší) odpor. O nějaké přímé zpětné vazbě od kol se však nedá příliš mluvit. Informace o tom, co se děje pod předními koly, vnímám spíš sluchem než volantem. Valivý zvuk je z podběhů docela slyšet, ale není to nijak rušivé, ani na dálnicích. Spíš to beru jako pojítko mezi řidičem a autem, prohlubující vzájemnou vazbu a navozující pocit, že sedím v autě, které opravdu jede. Sluchem tak lze snadno poznat, když se pod vámi mění povrch silnice, např. ze suchého na vlhký, atd. Nebo když pneumatiky začínají mít s adhezí moc práce. Mimochodem šestnáctky dodávané k verzi comfort mi naprosto dostačují… zkušební civic jsem na testovačce sice prohnal na sedmnáctkách a rozdíl při přechodu na šestnáctky tady je trochu cítit. Rozhodně to ale není nic, co by snad degradovalo vlastnosti dobře vyladěného podvozku. Ještě zmíním - civic využívá nepřímé vyhodnocování úniku vzduchu z pneumatik, drahé ventilky se tak naštěstí nekonají.
Brzdy mi připadají tak akorát – nejsou zbytečně přeposilované, vyvinutí maximálního brzdného účinku, ale ani nevyžaduje přílišné úsilí, které by řidiče v krizové situaci zbytečně zaměstnávalo. Dávkování je snadné. Jen škoda, že kotouče tak rychle rezavějí. Někdy stačí jedna deštivá noc a navzdory důslednému „obroušení“ předchozího dne jsou ráno zas rezavé. Nevím, jestli ty kotouče někdy dostanou rozum v tomto směru… ale možná na problémy zadělala psiska na návštěvě u rodičů, když si civica tak rádi značkují.

INTERIÉR, ERGONOMIE Z POHLEDU ŘIDIČE, FUNKČNOST
Dobře padnoucí volant a sedačku jsem již zmiňoval, všechna základní „řidičova hejblata“ dobře padnou do ruky či „pod nohu“. A moc víc ani nepotřebuji. Tlačítka nastavení teploty, rozmrazování oken a přesměrování cirkulace vzduchu jsou méně šikovně před řadicí pákou, rychle jsem si na to ale zvykl a člověk tam taky nesahá moc často.
Co mi na civicu opravdu maximálně vyhovuje, je digitální rychloměr v kapličce těsně pod čelním sklem. Proč tohle ještě nemají všechna auta nebo aspoň všechny Hondy?! Je to velice pohodlné, když nemusím někde dole lovit konec ručičky rychloměru a odhadovat, jestli je to ještě 55 nebo spíš 60. Civikovský displej rychloměru asi nenahrazuje Head-Up promítaný na sklo (ten zas nebývá vždy dobře čitelný), ale periferně jej pořád vnímám, i když jen uvolněně sleduji silnici přede mnou. Minimálně změnu ve formě přebliknutí číslic nelze neregistrovat a to mi pro udržování tempa na hranici pokuty stačí. A kdyby ne, je tu další dobrá vychytávka – omezovač rychlosti. V porovnání s ním vidím obyčejný tempomat montovaný do dnešních aut jako zbytečnost. Limiter se nastavuje intuitivně palcem přímo na volantu a používám ho jako rychlostní pojistku zejména ve městech, kde to neznám a všude tam, kde by řidičova zaneprázdněnost „něčím jiným“ mohla hrozit pokutou. Při potřebě nutného zrychlení se dá samozřejmě „přebít“ sešlápnutím plynu až na podlahu.
Jinak plně souhlasím s názorem jiných recenzentů, že ovládání palubního počítače je docela těžkopádné a v hustějším provozu se vněm raději moc nešťourám. Trvale mám nastaveny hodiny s ukazatelem spotřeby, na zobrazení dojezdu jsem potřeboval přepnout jen jednou a dá se to zvládnout do jedné či dvou vteřin. Základní ovládání rádia je podobně jako limiter také na volantu, takže ok. Ohledně konektivity a spárovatelnosti… to nemám tušení… a vzhledem k mé oblibě prehistorických mobilů něco takového asi ani nikdy potřebovat nebudu.
Civic je již v základu vybaven antikolizním systémem, který má fungovat do 30 km/h. Zatím se mi ho povedlo uvést do stavu „bdělosti“ (varovné probliknutí) pouze jednou, při těsném míjení odbočujícího auta. Na brzdy mi tento systém zatím nešáhl.
Z dalších elektronických udělátek využívám víceméně jen USB konektor pro přehrávání MP3, umístěný v prostoru pod víkem loketní opěrky. Ta mimochodem není posuvná, ale její poloha je pro mě tak akorát. Kdo je zvyklý odložit si např. doklady nebo mobil do poličky před řadicí páku, bude v civicu zřejmě zklamán. Pro mě jsou takové prostory spíš podněcovačem zapomínání všeho možného. Jinak do dveří se přesně vejde 0,7 l lahev + další věci a ve skříňce pod loketní opěrkou vozíme vesty a alespoň sprej-hasičák. Nejsem expert na materiály, abych tvrdil, že tento interiérový plast je hodnotnější než jiný… povrch všech plastů mi ale přijde na omak příjemný a vzhledově rovněž adekvátní.
Výhled z vozu mi v předobočních směrech celkem vyhovuje (pravda, A-sloupky u některých aut zaclánějí asi i trochu méně), zkosená kapota nebrání výhledu a je vidět i na cestu hned před předek. Horší je to s výhledem dozadu – přestože zde není předěl zadního okna jako u krátké verze, okno je celkem malé a je potřeba spoléhat spíš na boční zrcátka, případně senzory.

DESIGN
Věc jistě subjektivní, pro mě je pomyslnou třešničkou na dortu. Málokterý kombík se mi na pohled líbí, tourer je výjimkou. Při pohledu z boku je to taková hříčka – jednak trochu evokuje zploštělé MPV, druhak mi zase jeho obrys vzdáleně připomíná postarší Lamborgini diablo. Líbí se mi i interiér – pracoviště řidiče je hezky obestavěno, jako v kokpitu bitevníku.

NĚCO, CO CIVICU PŘÍLIŠ NEVONÍ?
Napadá mě např. horská cesta s hodně utaženými serpentinami – z let dávno minulých si vzpomínám na přejezd sedla Vršič v Julských Alpách, kde jsem v každé vracečce musel ve Fabii řadit jedničku a k tomu často plný rejd na volantu. Tady by dynamika civicu určitě dost trpěla dlouhými převody, podřazení na jedničku navíc vyžaduje trochu víc se opřít do řadičky. I v Čechách je ale plno serpentin, kde by se např. kratší dvojka hodila – chcete-li mít na kolech alespoň polovinu z maximálního stádečka koní, musíte jet v civicu téměř padesátkou… a to už někde může být příliš. Normální poklidný průjezd bez rallye choutek však problémem určitě nebude.

PROČ JE JICH NA CESTÁCH ZATÍM TAK MÁLO?
Myslím, že zlevněním civicu tourer o 80 tisíc trefila Honda hřebíček na hlavičku – z mého pohledu to teď má domácí Octavia docela těžké. Ani levnější Seat Leon ST nenabídne za stejné peníze víc než Honda. Záleží tak hlavně na konzervativnosti českého zákazníka - zda se dokáže nadchnout pro japonský design a v tomto případě i točivý motor bez turba. Po praktické i „řidičské“ stránce s civicem chybu určitě neuděláte. Mohu směle doporučit.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•