Auto recenze Škoda Rapid

Hodnocení a zkušenosti s autem

Úvod.

O Škodě Rapid byly napsány už stohy papíru. Málokteré auto je tolik pranýřováno ve všech směrech jako právě Rapid. Je to asi dáno tím, že je jaksi uprostřed mezi malinkou Fabií a větší Octavií. Z pohledu Fabie se očekává daleko větší auto, z pohledu Octavie se zas jedná o prcka. A také názory lidí na Rapida mají až překvapivě rozevřené nůžky mezi pozitivními reakcemi a absolutním propadákem, který i v garáži překáží, protože stíní při pohledu na nově natřenou zeď. Myslím, že takové destruktivní názory si většinou Rapid nezaslouží. Ovšem každý má právo se vyjádřit. Někdo hledá klady, jiný zase samé problémy. Já spíše patřím mezi tu první skupinu. Když něco chci nebo se o něco zajímám, hledám, čím by taková věc byla pro mě prospěšná. V opačném případě je takové přemýšlení ztráta času. Před nedávnem jsem koupil Škodu Rapid, zánovní s malým nájezdem z roku 2016 a s motorem 1,2 TSI 66kW ve výbavě Style s karoserií liftback. Moje hodnocení se tedy bude týkat právě tohoto typu a zkušeností, které jsem za tu krátkou dobu nabral.

Vzhled.

Zde se dá těžko něco kloudného napsat. Vše vychází z minulého odstavce. Můj názor je ten, že Rapid rozhodně nebude soutěžit na přehlídkách krásy nebo atraktivity o přední místa. Je to tak docela obyčejné auto se striktně danými rysy, které postrádají emoce a nějaké to koření, které by více přitahovalo obdivné zraky lidí. V tom ale může být i výhoda, neboť takový vzhled se už nemůže více okoukat a tudíž není náchylný k nějakým změnám v názorech, které mohou být časem ovlivňovány tím, co je zrovna „in“, „cool“ nebo „out“. Takové auto zkrátka vždy nějak zapadne mezi ostatní, aniž by budilo pohoršení, pobouření nebo jinak přitahovalo větší pozornost. V každém případě pro mě je celkově strohý vzhled auta sympatický.

Vnitřní prostor.

Rapid je docela malé auto. Tedy alespoň na papíře. V reálu na to přijdete, když si vpředu sklopíte loketní opěrku, pohodlně si na ni položíte loket a stejný nápad dostane spolucestující. V ten okamžik se opěrka stane jablkem sváru. Dva se na ni rozhodně nevejdou. Ale pokud někdo nepotřebuje během diskuze horlivě rozhazovat rukama, okolní prostor ho zas tolik neutiskuje. Jako řidič nemám pocit nějaké stísněnosti. Jen si musím zvyknout, že při nastupování a vystupování musím dát pozor, abych neokopal dveře a kryt repráku. Dříve jsem měl auto podstatně větší a vstupní otvor jsem neřešil. U Rapida jsem se párkrát praštil při nastupování do hlavy. Běžný cestující na zadních sedačkách si úzkého prostoru všimne až při větším nároku na místo kolem sebe nebo po přestupu z Oktávky či Superbu. Pátého člověka bych však do Rapida posadil jen za trest, pokud se fyzicky vůbec vejde. Vyšší postavy také možná budou vzadu trpět nedostatkem místa nad hlavou ve variantě liftback, kterou zde popisuji. Co chybí na šířku, to auto nabízí v podélném prostoru. Když jsem se posadil za sebe (měřím 180 cm), překvapilo mě neuvěřitelné množství místa na kolena. Od takového autíčka bych to rozhodně nečekal. Další překvapení na mě čekalo vzadu. Po otevření pátých dveří na mě jukla díra skoro jako past na mamuty. Objem 550l je opravdu znát. A to se pod podlážkou schovává ještě plnohodnotná rezerva s množstvím dalších odkládacích koutů například na nářadí. V případě potřeby se dá plastový kryt kufru schovat zasunutím za zadní opěráky a využít ještě trochu volného prostoru k zadnímu sklu jako u kombi. To je velice praktické řešení, byť pohled dozadu zpětným zrcátkem totálně ucpete.

Celkový pocit z vnitřního prostoru není vůbec zlý. Vše na ovládání je víceméně na svém místě a funguje tak, jak má. Trochu mám problém s jízdou po městě, kdy se častěji řadí a přitom mám sklopenou loketní opěrku. Ta je totiž poměrně blízko řadicí páky (nebo obráceně?) a má tendenci při řazení trochu překážet v pohybu. Pokud ji pak nevyklopíte nahoru, nebudete téměř schopni zapnout či odepnout bezpečnostní pás. Také je potřeba mít návod, jak dostat kelímek s kávou z určeného místa pod palubní deskou, aniž bych cokoliv polil. Při tomto úkonu je třeba mít zařazeno na dvojku nebo ještě lépe na čtyřku (případně šestku v silnější variantě auta). Pak je tu nezvykle úzké zpětné zrcátko. Jedno z možných vysvětlení, proč tomu tak je, je jednoduché – plastový kryt kufru a vůbec celý zadek auta je velmi vysoko, čímž sice vytváří mamutí prostor pro zavazadla, ale ztěžuje výhled zpět. A úzký výhled nepotřebuje velké a široké zrcátko, že? Zpětný pohled těsně za auto například při parkování a couvání je ale téměř nemožný. Naštěstí má můj Rapid parkovací asistent. Ovšem na druhou stranu má ten mohutný zadek výhodu v tom, že pokud se za vás nalepí jiný osobák v noci, rozhodně nebude oslňovat, takhle vysoko světla nedosvítí.

Hezky se kouká na poměrně kvalitní zpracování vnitřního prostoru, zvláště kolem palubní desky. Je patrné velmi dobré slícování dílů a vše působí luxusněji a nákladněji, nežli to skutečně je. Ano. V momentě, kdy totiž sáhnete na palubku, úsměv vám zmizí, neboť materiály jsou hodně laciné, tvrdé a nepříjemné na poklep. Pak máte skutečně pocit, že jste zavřeni v dětské hračce z Číny. Zde vás asi poprvé napadne, že je Rapid příliš drahý. Grafika a čitelnost rychloměru, otáčkoměru a všeho kolem je výborná. Můj Rapid nemá multifunkční volant, takže veškeré ovládání PP je na páčce. Nevidím v tom však žádný velký handicap zvláště, když nemáte potřebu každou minutu sledovat a porovnávat momentální jízdní parametry. A ovládání hlasitosti rádia zvládnete i kolečkem. Počítač ukazuje slušnou porci všelijakých jízdních informací a další velké množství nastavení včetně servisních a jiných údajů je k dispozici v rádiu Swing, které obsahuje solidní dotykový resistentní displej dostatečně veliký. Také je tu škvírka pro vložení SD paměťové karty, čímž už nikdy nebudete v autě tahat tašky a zásobníky plné CD. Trochu zamrzí značná vzdálenost elektro zásuvky od palubní desky. Nachází se mezi předními sedadly. Dnes můžete mít do elektra napojeny navigace, mobily, autokamery a kabely od přístrojů se vám pak můžou motat do řadicí páky.

Motor a výkon.

Tento kus železa je asi nejvíce probíranou součástkou nejen na Rapidu, ale i na ostatních autech. Často čtu takové názory, že by si dotyčný auto s tak slabým motorem nezapřáhl ani před sekačku na trávu. Ano je to o názoru a o osobní potřebě. Já minimálně třetinu všech kilometrů najedu ve městě nebo někde poblíž. V takovém případě je výkon 66kW skutečně dostatečný. Přitom ani náhodou nejsem brzda v provozu. Pravda, trochu jsem se obával toho papírově nízkého výkonu, ale v reálu je Rapid překvapivě velmi živý již od nízkých otáček, na křižovatce dokáže solidně akcelerovat a na dálnici jede za chvíli i přes 180 km/h. Víc v Česku rozhodně nepotřebuji. Až se nebojím říci, že Rapid tak trochu „klame tělem“. Je totiž v běžném provozu tak živý, že řidič pak při pokusech o závodní jízdu očekává vyšší jízdní výkony, než auto nakonec poskytne – nebo spíše neposkytne. Ještě jsem nenapsal, jak se auto chová, pokud ho naložím k prasknutí. V takovém případě pochopitelně vyšší rychlosti do táhlých dálničních kopců v podstatě nezvládá a o rychlém předjíždění také nelze vůbec přemýšlet. Dostal jsem také chuť auto trochu prohnat a zjistit, jak se chová ve svých limitech. Zvuk motoru kolem 5.000 otáček není nepříjemný, ale ani příliš sportovní. Na čtyřku při těchto otáčkách jede cca 175 km/h. Při akceleraci se dá vytočit skoro až k 6.000 otáčkám. Nutit často Rapida do těchto výkonnostních sfér ale postrádá smysl, protože tam se auto vyloženě trápí. Může ale nastat problém při vyšších rychlostech, pokud zrovna fouká vítr. Lehké, malé a hlavně úzké autíčko při poryvu větru rozhodně není bůhvíjak stabilní. Občas vás silnější vítr za jízdy odfoukne od středové čáry skoro ke krajnici nebo obráceně, minimálně vám vítr drcne do auta, až se slabší povaha poleká.

V dnešní době nás také nemálo zajímá i spotřeba. Ta je u Rapida také docela překvapivá. Nedávno jsem jel trasu Praha – Turnov a zpět po dálnici při rychlosti 130 – 140 km/h, tři dospělí + dítě, kufr naplněný asi ze ¾, průměrná spotřeba 5,8 l/100km. Sobotní průjezd centrem Prahy bez výrazného čekání ve frontách průměrně kolem 6 l/100km, průjezd pražskými tunely z Troje na Smíchov a zpět stálou rychlostí 70 km/h průměr 4,4 l/100km. Ovšem pak přijde odpolední městská špička spojená s permanentní zácpou a spotřeba je rázem kolem 8,4 l/100km. Dlouhodobá spotřeba je 5,9 l/100km. A to jezdím hlavně město a hledím spíše na čas než na spotřebu. Ještě jsem nezkoušel dát na střechu čtyři kola a jet třeba do Jeseníků. U mého starého dieselu byla na dálnici při 120 km/h spotřeba skoro o 2 litry vyšší nežli bez kol. U Rapida očekávám rozdíl větší. Na spotřebě je velice znát nová verze motoru EA211 od roku 2015. Je tam pár nových vychytávek, které snižují spotřebu a zvyšují výkon v porovnání se starším modelem. Nejvíce to poznáte na dálnici na spotřebě, protože například výfukové plyny při vyšším výkonu nejsou kvůli malému katalyzátoru chlazené dodatečným vstříknutím benzínu, ale chladicí kapalinou.

Řízení a ovládání.

Vyznávám maximálně plynulou jízdu s minimem přehnané akcelerace a brzdy rychlostí pohybující se stále kolem zákonem daných limitů. Velmi si pak užívám jízdní pohodu a překvapivě příjemné ticho v autě (pokud tedy zrovna najdu nějakou kvalitní silnici), které začne až rušit motor blížící se 3.000 otáčkám nebo při vyšší rychlosti aerodynamický hluk. Při nenáročném cestování můžete točit nízké skoro „dieselovské“ otáčky a ani si pak nevšimnete, že vám start-stop systém vypnul na křižovatce motor. O přínosu tohoto systému nebudu nyní polemizovat. Ovšem různé díry, výmoly a retardéry velmi zřetelně poznáte. Rychlejší přejezdy takových děr jakoby přímo exponenciálně zvyšovaly rány a hluky do kabiny. Zde opět poznáte levnější díly, které doslova zvoní na jakémkoliv nerovném povrchu. Jízdnímu komfortu je třeba trochu pomoci použitím kol s menším průměrem ráfků. Na sedmnáctkách vypadá Rapid atraktivněji a lépe drží v zatáčkách, ale patnáctky považuji pro běžné cestování za znatelně pohodlnější. Dokonce jsem se nebál koupit zimní sadu na nejmenších čtrnáctkách. Nevypadá to sice nic moc, ale už se dá mluvit o rozumném komfortu i na českých tankodromech. Rapid se jinak výborně ovládá, ve městě je mrštný a nenáročný na prostor zvláště při otáčení a parkování. Rychlejší průjezd zatáčkou mu také nečiní výraznější problém a k dobrému pocitu pomáhají solidně tvarované a přiměřeně tvrdé sedačky. Alespoň na moji postavu. Moje babička říkala, že v mém předešlém autě (Citroen C5) se sedělo jak v křesle a lépe, ale v Rapidu ji tolik nebolí záda a má pocit lepší stability těla. Řazení jde lehce a přesně, zpětná vazba u volantu je asi na rozumně průměrné úrovni. Nevím, zda je to dílem modernizace nebo výbavou, ale lze z místa řidiče ovládat všechny stahovací okna, tedy i zadní, byť se musí páčka držet celou dobu pro zavření nebo otevření. V rámci mé výbavy Style je velká loketní opěrka i vzadu, což ještě zvyšuje cestujícím komfort (stejně se uprostřed zadního sedadla nedá sedět) a také automatická klimatizace. Brzdy jsou u této motorizace vzadu bubnové a necítím, že by měly problém auto agresivněji zastavit.

Závady.

Koupil jsem Rapida jako téměř zánovního s pár tisíci najetými kilometry a s prokazatelnou historií včetně oprav. Zatím vše funguje na 100%, dosud nebyl nikdy důvod navštívit servis. Doufám, že mě poprvé přivítají až na první kontrole s výměnou oleje, kterou rozhodně nebudu odkládat až na nastavený interval 30.000 km (nyní najeto cca 15.000 km). Kondice vnitřních dílů je zatím výborná, nikde nic nevrže a nedrnčí s výjimkou již zmíněných zvukových efektů na nerovnostech.

Závěr.

Rapid je malé lidové auto, které může nepříliš náročné nebo početné rodině s velkým úspěchem suplovat rodinnou limuzínu. Místa pro čtyři lidi je docela dost a stejně tak pro jejich zavazadla. Jako lidové vozítko však vybočuje svou cenou, která není bůhvíjak podbízivá. Ovšem Škodovky jsou u nás téměř etalonem cestování a velký zájem o ně se pochopitelně odráží na ceně. Většina parametrů auta je v podstatě dostatečná co do velikosti, výkonu i komfortu. Škoda Rapid je určen pro cílovou skupinu lidí, která v Česku rozhodně není malá. Koupí si ho lidé, kteří nepotřebují denně stěhovat klavír nebo mít další předražené doplňky, výkon jako Octavia RS a služebně necestují stovky kilometrů denně s metrákem prodejních vzorků. Rapid stejně jako každé jiné auto potřebuje, aby se o něj někdo rozumně postaral a zacházel s ním v rámci možností, které auto nabízí. Je to sice stále jen kus železa, které slouží pro přepravu lidí a nějakého nákladu z bodu A do bodu B, ale uživatel – majitel, který si auto koupil za své, požaduje, aby to chvíli vydrželo.

Po 6 měsících provozu a 12.000 najetých kilometrech:

ad 1) Úvod
Můj názor na Rapida se nezměnil.

ad 2) Vzhled
Stejné jako v bodu 1).
Projel jsem pár zemí Evropy. Pokud auto udržuji v čistotě, nemám nejmenší problém zaparkovat ho kamkoliv na povolená místa, aniž by vůči ostatním autům v očích lidí budilo negativní názory (píše si lidi odfrknou nad zabláceným Jaguarem...). Nejkritičtější názory na Rapida vznikají pouze v Česku.

ad 3) Vnitřní prostor
Již je to přes půl roku, co jsem přesedlal z mnohem větší C5 do Rapida. Citelně menší prostor mě však příliš neutiskuje. Jediné, co mi vadí, je občasná válka o loketní opěrku. Jinak nemám problém. Když vezu maximálně další tři lidi, nikdo si zatím nestěžoval. A pokud ano, tak na nižší strop nad zadními sedadly. Prostor na kolena a v kufru téměř vždy přivolá slova chvály a obdivu.

ad 4) Motor a výkon
V letním období dovolených jsem měl dostatek příležitostí projet auto v různých režimech od couravého po krvavého. Můžete jet za 4,5, ale také za 10 l/100km. Zarazil mě odlišný průběh výkonu motoru mezi terénem spíše rovinatým a hornatým. Po rovině jede Rapid vzhledem ke svému papírovému výkonu velmi solidně, v kopcích jakoby se polekal a zatáhl ruční brzdu. Rozdíl je opravdu značný. Jasně, namítnete, co bych nechtěl od 66kW, ale nějak pocitově bych si představoval krapet lepší výkon oproti agilitě na rovině. Vždyť na německé dálnici se mi podařilo po rovině dostat tachometr až na 190 km/h, kde se ručička zastavila. Pak trochu fouklo a šlo to dolů. Cítím, jako kdyby někde nad prostředkem výkonu byla lehká brzda na SW řídící jednotky, která lehce ubere na výkonu, který právě v kopcích šofér potřebuje.
Dlužím ještě zkušenost, pokud narvu auto až po střechu: 4 jízdní kola na střeše, 4 chalani uvnitř a každý plnou polní v kufru. Spotřeba rázem naskočila až k 10 litrům. Přes 120 km/h auto nešlo vůbec a abych se k té rychlosti přiblížil, muselo být bezvětří a úplná rovina. Na takové stěhování auto fakt není. Cestovní ideál cítím do třech lidí s batohy.

ad 5) Řízení a ovládání
Rychle jsem si zvykl na tvar a velikost auta a jízda v přeplněném centru města je najednou jednodušší oproti mamutí C5. Dlažební kostky a vymlácené přejezdy jsou bohužel citelný problém. Teď na zimu jsem obul již zmíněné 14‘ zimáky a skutečně se ještě trochu zlepšil jízdní komfort. Bohužel se však auto stalo nestabilní v zatáčkách. Rozdíl od letních 15‘ je velmi znát. Nenáročný řidič si bude lebedit v komfortu, běžný si již začne stěžovat na stabilitu. A sportovec si taková kola vůbec nekoupí. Na příští zimu je asi vyměním za větší. Také s nastupující zimou se zvedá spotřeba. Logicky. Teď na podzim je průměr cca o 0,5 litru vyšší. Ve městě pochopitelně ještě více.

ad 6) Závady
Ani po půlroce mého provozu (cca 12.000km) mě nepřekvapila žádná závada. Nyní má auto po celkových 18 měsících najeto 24.000 kilometrů. Olej a filtry jsem měnil v 18.000 – cena 3.800 Kč. Po městských kostkách začíná drobně drnčet sluneční clona o strop auta na straně řidiče (po sklopení v pohodě), jinak žádný jiný nepatřičný hluk. Také si jeden nenechavec „vypůjčil“ vyhřívané zrcátko na straně řidiče.

ad 4) Závěr
Zatím si nestěžuji, naopak. Vzhledem ke všem vynaloženým provozním nákladům je cestování poměrně levné a při troše opatrnosti i bezpečné. A o to mi jde. Auto musí dobře sloužit a nemělo by se stát upírem, který vysává svého majitele. Jiná věc je, pokud majitel z nějakého důvodu vysáván být chce...

Doplnění recenze ze dne 02.04.2018

Tak zima je za námi a je za mnou také první servisní kontrola po 30.000 km. Celková kontrola dle předpisů a výměna pylového filtru (olej je vyměněn již dříve) za 1.300 Kč. Při kontrole zjistili, že baterie je nabitá pouze na 17%, což mě docela překvapilo, neboť trochu pochybný systém Start-stop pokud možno pravidelně vypínám a nemůžu si vzpomenout, že bych nechával po odchodu z auta zapnuté nebo zapojené jakékoliv „spotřebiče“. Jinak prý vše funguje na 100% včetně alternátoru a jiné chyby nenašli. Kde tedy udělali „soudruzi“ chybu? Po dvaceti měsících normálního provozu? To mi neřekli ani v servisu. Baterii tedy nabili a uvidíme co dál.

Během zimy jsem samozřejmě sledoval běžné jízdní parametry, výkony a podmínky při zimním cestování autem. Asi nikoho nepřekvapí, že průměrná spotřeba během zimy vylezla skoro o litr a vzdálenost pro zahřátí motoru na provozní teplotu se natáhla dle podmínek na několik kilometrů. V uplynulých mrazivých dnech jsem využíval i vytápění sedadel. Jde na dva výkonové stupně, přičemž po cca 10 minutách se automaticky přepíná z vyššího na dlouhodobý nižší. A je to dobře, protože za tu dobu je sedadlo schopno se velmi výrazně rozehřát, až to může být pro chlapa nebezpečné. V zimě po zapnutí cítím teplo již ani ne za půl minuty i přes zimní bundu a lyžařské kalhoty. Ovšem samotné topení skrze ventilátory je docela slabé, mohlo by mít větší intenzitu teplejšího proudění vzduchu. Naštěstí maximální rozmrazování předního skla proudem vzduchu funguje relativně rychle.

Při jedné cestě na hory jsem se také dostal do prekérní situace, kdy mi krachlo půjčení autoboxu (rakve) na lyže. Otevřel jsem tedy kufr a modlil se. A věřte nebo ne, do kufru a samozřejmě skrze sklápěcí zadní loketní opěrku jsem nacpal dva páry dospělých sjezdovek ve vaku včetně hůlek, jedny dětské lyže a dokonce i snowboard s vázáním! Kdo zkoušel někdy manipulovat se SNB v kufru auta, ví, jaká je to ohromná neskladná kráva s délkou přes 140 cm a šířkou jak žehlicí prkno. Pak už bylo hračkou to vše v kufru obložit čtyřmi bágly s lyžařskými botami, čtyřmi taškami se zimním oblečením na týden, čtyři přilby a páteřák a ještě zbylo místo i na mamutí tašku s jídlem a dvaceti pivy. Další dotazy na velikost kufru Rapida?

Jedna z mála věcí, která mi na autě dlouhodobě vadí, je občasné bouchnutí, ťuknutí, cvaknutí a jiné klepnutí kdesi v útrobách auta, které bych nespojoval s odletujícími kamínky. Nevím, co to je a objevuje se to velmi nepravidelně. Někdy párkrát za jízdu, jindy zas ne. Jinak zimní startování i v -18st probíhalo naprosto bez problémů. Také jsem si ověřil, že na trase Praha – Hradec Králové, kde pravidelně jezdím maximálně do 6 l/100 km při 130 km/h i při trochu více zatíženém autě, dokáže silný protivítr výrazně zamávat se spotřebou. Zaregistroval jsem i 7,4 l/100 km při stejné rychlosti a zatížení.

Na začátku léta 2018 nastal opět čas k výměně oleje a filtru. Auto má nyní 39.000 km. Ročně najedu 15 - 18.000 km, takže v tuto dobu mám v plánu každoročně dopřát mému autu nové náplně, což se před dovolenou zrovna hodí. Pro jistotu jsem nechal zkontrolovat i stav baterie, která byla po zimě téměř vybitá. Po přečtení některých inspirativních článků jsem změnil svůj jízdní režim z kopců. Mívám častěji zařazenou rychlost a dlouhodobé plachtění na neutrál jsem téměř přestal používat. A vida, baterie vykazovala téměř 90% nabití, což je dle vyjádření technika v servisu perfektní. Po kontroverznímu systému „Start-stop“ je „Inteligentní dobíjení“ další pochybná drobnost vymyšlená Unií kvůli zběsilé honbě za nižšími emisemi. A pak bývají řidiči, jako dříve já, překvapeni, proč jim nechce skoro nové auto dobíjet baterii...

Letos jsem svého Rapida hnal kvůli dovolené až na Makarskou. A stalo se to, co jsem si vůbec nedokázal představit a hlavně jsem to ani neplánoval: jeli jsme v pěti cestujících (!!) s plným kufrem dovolenkového materiálu. Věcí bylo tolik, že jsem musel využít celý prostor až ke sklu pátých dveří. (Problém nastal s ledničkou. V kufru auta není instalován elektro vstup. Musel jsem pomocí prodlužky propojit lednici s jediným existujícím vstupem mezi předními sedadly). Pak jsem si ale řekl, nu což, alespoň se ukáže, čeho je Rapid se 66kW pod kapotou schopen. A věřte nebo ne, nebylo to vůbec zlé! Na déjedničce (pokud to tedy vůbec kvůli dopravním omezením jelo) jsem na tempomat nastavil 140 km/h a auto naložené k prasknutí udrželo i do obávaných kopců na D1 skutečně nastavenou rychlost. Samozřejmě, pokud mě v kopci zpomalilo pomaleji jedoucí auto nebo kamion, Rapid pak téměř nebyl schopen zrychlovat. Bylo nezbytné podřadit. To se pak alespoň pozvolna ručička rychloměru mohla posouvat k rychlejším hodnotám. Dále to šlo přes Rakousko i Slovinsko stále 140. Na hranicích s Chorvatskem a na mýtné bráně u Záhřebu, jsem vždy strávil v koloně skoro hodinu, klimatizace běžela na plné obrátky. Zbylých asi 400 km do cíle jsem již na nic nečekal a tempomat jsem posunul ještě o kousek na 145. Výsledek v cíli dle počítače? Cesta cca 1.100 km, průměrná rychlost 92 km/h a spotřeba 6 litrů! Čekal jsem minimálně sedm, takže jsem byl výsledkem velmi překvapen. Kontroloval jsem to vždy úplným dotankováním a skutečná spotřeba byla pouze o desetinu horší.

Cesta zpět byla podobná v jízdních režimech (místo Rakouska a Slovinska bylo Maďarsko), jen odpadlo čekání na hranicích a přibylo pekelné vedro, kvůli kterému klima běžela naplno. Ovšem déjedničku jsem již jel s vidinou domova celou na 150 km/h. Je neskutečné, jak se s tím malý motůrek statečně popral. Dokonce jsem měl ke konci cesty ještě lepší pocit z výkonu a zrychlení nežli na začátku, kdy to do kopců vůbec nezrychlovalo. Možná v tom měl prsty „lepší“ benzín natankovaný mimo Česko. Doma mi počítač ukázal parametry zpáteční cesty: průměrná rychlost 101 km/h, spotřeba 6,1. Tedy s tolerancí jedné desetiny skutečných 6,2.

Co se týče cestovních nákladů, jízdních parametrů a výkonů a relativně slušného komfortu cestování (nepočítaje jízdu ve třech jako sardinky na zadním sedadle), jsem stále spokojen a nabízené svezení je pro mě přijatelné. Někdy je třeba se přizpůsobit autu v kopcích a odhadu při předjíždění, ale není to nic, kvůli čemu bych nemohl spát. Opět se ukázala velikost kufru, který pojme kvanta tašek a materiálu. Neopravené části na D1 ale způsobují v autě solidní rachot a občas jsem měl pocit, že se mi palubka rozpadne. Horší je však vítr, jak jsem již dříve zmínil. Výrazná nestabilita ve větru působí občas skoro nebezpečně. V Chorvatsku při výjezdu z tunelu mě jednou náraz větru docela vyděsil (o posádce ani nemluvě) a chvíli trvalo rozeskákané auto uklidnit. A pak i sebe… Také začíná být patrné postupně se objevující jemné drnčení v plastech pravých předních dveří a u palubní desky zvláště na hrbolech. Asi se začínají ukazovat ty nekvalitní materiály. Dále mi můj pocit říká, že při hodně naloženém autu již nemá spojka ve výdrži a záběru skoro žádnou rezervu nebo velmi malou. Neznám výsledky měření profesionálů, ale pokud se na ni trochu přitlačí, brzy začne být cítit a tuším, že víc už nemůže. Potvrdil se mi tímto můj prvotní pocit od počátku vlastnictví Rapida, že spojka by mohla mít větší pevnost a odolnost. Oproti mé minulé „cépětce“ je skutečně téměř papírová. Pardon, asi srovnávám nesrovnatelné… Při naloženém autě je zle, když otáčky spadnou cca pod 1300 například při průjezdu ostré horské zatáčky v kopci na dvojku. Auto se skoro hned zastaví. Takový způsob jízdy Rapid vyloženě nesnáší. Také brzdy mají se zatíženým autem trochu více práce, nežli jsem si původně myslel (asi chybí vzadu ty kotouče u této motorizace), ale alespoň krátkodobě jsou schopny auto ubrzdit, aniž by začaly pocitově vadnout. To vše ukázala zatím jediná cesta s opravdu maximální zátěží, kterých však moc nejezdím. Jinak vše ostatní je stále ve výborné kondici a funguje, jak má.

Již se nebudu sáhodlouze rozepisovat a popisovat další jízdní výkony v těch kterých podmínkách, další naměřenou spotřebu a dělit se o elementární poznatky, které jsem v základu již popsal a na které přijde každý, kdo do Rapida sedne a „něco málo“ s ním najede. Budu se soustředit pouze na momentální stav auta, jeho výdrž a míru jeho opotřebení, případně popisovat nastalé problémy.

Přišlo léto a sním i moje pravidelná výměna oleje. Mezi loňskou výměnou a tou letošní auto najelo jen necelých 13.000 km. V rámci výměny jsem nechal zkontrolovat klimatizaci a došlo k její vyčištění a výměně pylového filtru. Běžná kontrola všech ostatních základních funkcí pomocí diagnostiky ukázala 100% stav. Opět se musím vrátit na problematiku inteligentního dobíjení (dále jen ID). V zimě se opět na displeji párkrát rozsvítil nápis o slabém akumulátoru, byť již přes rok jezdím s vědomím, že auto svůj akumulátor běžně nenabíjí, pouze ve specifických případech a k tomu jsem upravil svůj způsob jízdy. V létě bývá vše v pořádku, takže „problém“ vzniká jen v zimě. Začal jsem si proto dopisovat přímo se servisními zástupci ve Škodovce s žádostí, aby mi tedy vysvětlili, zda je chyba někde v autě nebo mám stále rezervy ve svém způsobu jízdy. Na můj první dotaz mi začali vysvětlovat funkci ID. To jsem ale vědět nepotřeboval, takže jsem poslal dotaz číslo dvě. Na ten odpověděli, ať si baterii i alternátor nechám zkontrolovat v autorizovaném servisu. Jenže tam bylo také vše na 100%. Víc jsem se od nich nedozvěděl. Zadal jsem tedy ještě dotaz kamarádovi do technického vývoje Škody, který mi sdělil, že na vině může být baterie od výrobce Moll, která je všeobecně problémovější a v servisu ji obyčejně mění za Vartu. Takže zde je asi další cesta – v případě dalších problémů, výměna baterie. Ale vzhledem k ceně asi budu muset počkat, až definitivně klekne, neboť je auto stále v záruce a kvůli pár nápisům na displeji ji samozřejmě měnit nebudou…

Jinak auto je po třech letech provozu a necelých 50.000 najetých kilometrech ve výborné kondici. Mnou již popisované drobné drnčení ve dveřích a na velkých nerovnostech i v palubní desce se zatím nijak nezhoršuje. Jednou mi na displeji vyskočila výstražná hláška, že mám vyměnit vadnou obrysovou žárovku v zadním světle. Při kontrole jsem ale nenašel problém. Hláška zmizela po příštím nastartování auta. Tak jedeme dál!

Doplnění recenze ze dne 3.8.2020

Další rok uplynul a můj Rapid se podrobil první větší servisní prohlídce. Má najeto lehce přes 60.000 km a je čtyři roky v provozu. Ještě před tím však absolvoval první povinnou STK, zde bez ztráty kytičky. Vše bylo bez zjištěných závad, emise se pohybovaly ve spodní třetině povolených limitů. Servisní prohlídka byla tentokrát trochu dražší, došlo kromě výměny oleje i k výměně brzdové kapaliny, svíček, pylového filtru a již opotřebovaných stěračů. Zároveň došlo ke kompletní kontrole auta a splnění všech předepsaných úkonů (mj. světla, nastavení ostřikovačů, kontrola rezervy, brzdového systému, obou náprav, motorového prostoru atd.). Cena proto byla 9.500 Kč. Hned druhý den po servisce jsem absolvoval několik set kilometrů po Německu. Zaregistroval jsem významné snížení hlučnosti již tak dost tichého motoru při nízké až střední zátěži. I na kvalitním povrchu při 70 km/h v podstatě není motor vůbec slyšet, registruji pouze lehký hluk od pneumatik (letních!). Změna ve výkonu motoru subjektivně nenastala, ale motor trochu lépe reaguje na plynový pedál. Olej a nové svíčky asi musí být někde cítit.

V zimě se opět párkrát na displeji objevila hláška o slabé baterii, ale to již neřeším. Start-stop vypínám pravidelně a z kopce co nejčastěji jezdím se zařazenou rychlostí kvůli nabíjení. Den před serviskou jsem dokonce jel 300 km v krásném počasí s maximální snahou o využití dobíjení a stejně mi pak naměřili pouze 40% nabití baterie. Přitom kontrola zjistila bezvadný stav akumulátoru i alternátoru. Dobíjení je prostě nutné zlo, které svou prací vytváří nějaké malé promile emisí, proto pracuje s minimální snahou o plné nabití a udržuje plánovaně akumulátor v jakémsi minimálním režimu, aby auto bylo vůbec schopno nastartovat a jet. Tímto se již nebudu dobíjením zabývat do doby, než nastane nějaká zásadní změna.

Kondice auta po čtyřech letech je stále téměř 100%, dlouhodobá průměrná spotřeba po posledních 10.000 měřených kilometrech je 5,6 l/100 (kombinace všech jízdních režimů město / mimo město / dálnice). Stále na hrbolech lehce drnčí oblast od pravých předních dveří, ale nijak se to zatím nezhoršuje. Jinak lze konstatovat, že za celou dobu provozu a po 60.000 km nebyla zjištěna jediná závada vyžadující opravu (kromě ukradeného zrcátka – viz výše), pokud tedy budu brát dle mého poddimenzované nabíjení jako fakt, který je daný výrobou a tudíž v pořádku.

Pokračuji v kontinuálních recenzích Škody Rapid 1,2 TSI 66kW. Myslím, že takovéto pravidelné hodnocení může přinést kdekomu zajímavý pohled na životnost auta a frekvenci objevujících se případných problémů.

V červnu 2021 jsem byl opět po roce v servisu kvůli výměně oleje, auto mělo tou dobou 75.800 km. Krom oleje byla vyčištěna i klimatizace. Běžná kontrola nezaznamenala jakékoliv závady k servisnímu řešení. Až na baterii. Výše popsaný problém s hláškou na displeji se během zimy pravidelně opakoval, byť to nikdy nemělo vliv na omezené startování. Podrobná diagnostika však ukázala již kritický stav akumulátoru, který po pěti letech provozu musel být vyměněn. Po výměně jsem zjistil, že jsem se nechal ukolébat rychlostí startů původní baterie, neboť ta nová nastartuje i studené auto naprosto bleskově. Tak snad bude zase chvíli klid. V době psaní tohoto dodatku má auto po dovolených asi o 5.000 km více. Za poslední rok jsem nezaznamenal jakýkoliv jiný problém, nežli již popsané drobnosti. Dá se tedy říct, že v současnosti Rapid po pěti letech provozu a ujetých cca 80.000 km funguje stále perfektně bez závad, krom té výměny baterie. Výkon a hlavně dlouhodobá spotřeba kolem 5,7 nevybočuje z již popsaného vyjádření a lze ji charakterizovat jako výbornou.

Opět po roce přicházím s další recenzí na Rapida. V červnu (95.000 km) jsem navštívil pravidelnou prohlídkou na STK s výborným výsledkem. Stav bez závad. Emise se za dva roky od minulé prohlídky zhoršily řádově o pár tisícin v měření CO a naopak zlepšily v CO2. Oba výsledky jsou hluboko v limitech daných výrobcem. Nyní jsem nechal opět po roce vyměnit olej, všechny filtry a brzdovou kapalinu. Baterie vloni nová měla naměřeno 75%. V zimě jsem registroval občasné bouchnutí a vrzání od přední nápravy. V servisu zjistili, že již nejsou úplně v kondici silentbloky a stabilizátory, ale ještě není nutná jejich výměna. Opět se mi potvrdilo, jak si člověk postupně spolehlivě zvykne na pomalu zhoršující se stav věci. Po výměně oleje okamžitě registruji ztišení chodu motoru v nízké až střední zátěži a hladší start a volnoběh. Nový olej prostě dělá motoru dobře a rok nebo nájezd kolem 15.000 na jednu náplň rozhodně není vyhazování peněz do kanálu. Od minulé výměny vloni jsem tentokrát víc jezdil a najel asi 20tis km a to tedy považuji za skutečně maximální hranici nájezdu na náplň. Monstrózní ceny benzínu před dovolenou mě donutily častěji jezdit v rámci nebo poblíž rychlostních limitů a hned se to projevilo na spotřebě. Zde jsem si stanovil svůj nový rekord s nájezdem lehce přes tisíc kilometrů na jednu nádrž v kombinovaném režimu město / mimo město / dálnice. Pohled na to číslo byl super, stejně tak i klidné a tiché plachtění krajinou. Jenže jako vášnivému motoristovi mi prostě občas chybělo nějaké to krátké zablbnutí a zazlobení. Při jedné takové ostřejší krátké vyjížďce pár týdnů po výměně oleje jsem zjistil dvě závady naráz: brzdy v posledním tažení a spojka již téměř ve stadiu smrti, kdy začala lehce prokluzovat při nároku vysokých výkonů. Po necelých 100.000 km bylo třeba oba díly vyměnit. Pár dní před dovolenou byl tedy docela spěch. Ale vše se podařilo. Došlo tedy po loňské výměně akumulátoru poprvé na větší opravy s výměnami již opotřebených dílů na mém Rapidu od poloviny roku 2016, kdy byl uveden do provozu. Opět musím zopakovat výše zmíněnou myšlenku o zvyku na horší podmínky. Cestu ze servisu s novou spojkou a brzdami jsem si tak užíval, že jsem objel navíc půlku města. Takže nyní shrnu události letního období: úspěšná STK a emise (akorát se zde nepřišlo na ty brzdy a spojku), výměna oleje, filtrů a brzdovky, nová spojka a brzdy.

Doplnění 3.9.2024.
Posunul jsem se v čase a s přeskočením jedné recenze po výměně oleje jsem letos (2024) na jaře měnil olej asi při 132.000 km. V červnu auto opět bez ztráty kytičky prošlo skrze STK. Nyní v létě jsem na nájezdu zhruba 145.000. Asi po ujetí 120.000 se začaly zesilovat již dříve zmíněné rány od přední nápravy na nerovnostech a hučení od předních kol. Došlo na výměnu silentbloků a stabilizátorů. Trochu se to zlepšilo, ale nezmizelo. Dle servisu se jedná o horní uložení tlumičů, což prý nelze opravit, pouze vyměnit celé tlumiče. Tlumiče samotné jsou ale ještě v pořádku. Čekám tedy s výměnou na jejich rozsypání nebo mě to už přestane bavit poslouchat. Uvidíme, co nastane dříve. Také byl vyměněn náboj levého předního kola s ložiskem a hučení přestalo. Zde bylo na vině právě to ložisko.

Během letního cestování na dovolené nastal jiný problém: v autě píplo a rozsvítila se polovina všech oranžových kontrolek na tachometru: ABS, ASR, airbag, couvací asistent, tlak v pneumatikách… Auto jinak jelo normálně, ale pravděpodobně nešlo to ABS a airbag, což jsem stylem jízdy ani nevyzkoušel a při couvání nefungoval pípací asistent vzdálenosti. Během dovolené se kontrolky rozsvěcovaly a zhasínaly nepravidelně a na sebe nezávisle. Po příjezdu domů v servisu zjistili závadu čidla otáček v pravém předním kole. Celý náboj tedy vyměnili a od té doby auto opět jezdí bez problému.

Za dosavadní životní cyklus Rapida konstatuji, že cca do 100.000 km a sedmi let stáří jsem neznal na autě problém. Pak se již občas něco našlo, co bylo potřeba opravit nebo vyměnit. Nejsem takový znalec, abych určil, zda již u některých dílů nastal jejich čas z důvodu stáří nebo nájezdu nebo jsou to nějaké mimořádnosti.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•