Auto recenze Škoda

Závady a opravy na autě

Je to již přecijen starší pán, proto si na občasné nešvary potrpí.

Za pět let, co je u nás, jsem měnil prasklý chladič, propálený kabel od dobíjení, uhlíky v dynamu, kondenzátor, musela se vyměnit ložiska v zadní nápravě, vyměnit gumičky v prasátkách, pryč musel také hlavní brzdový válec a výfuk, který ve střední oblasti prorezl.

Několikrát také přestal s konečnou platností přestal fungovat startér.

Do oprav nepočítám jízdou opotřebované brzdové obložení, palec v rozdělovači a pravidelnou, nutnou výměnu oleje a svíček.

Jinak se ale jedná o vozidlo nad míru spolehlivé.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Spartaka jsem si přivezl před cca pěti lety a splnil jsem si s ním svůj sen. Byla to opravdu láska na první pohled.

Vůz jsem zakoupil v předrenovačním stavu na jihu Čech od známého, který ho zachránil před sešrotováním. Karoserie byla amatersky přestříkaná, chyběly v podstatě všechny "ozdoby" vozu, interiér byl sice původní, ale bohužel natolik prosezelý a poškozený, že se musel též vyměnit. Oproti tomu, ačkoliv auto pět let stálo, motor po osazení novou baterií ochotně naskočil a ač původní a pravděpodobně bez generální opravy, jezdí do dnes bez větších zaváhání.

Auto prošlo "amatérskou" opravou karoserie, laku a postupně se mění do vzhledu, v jakém sjelo v roce 1956 z výrobní linky. Snažíme se dodržet originalitu vozu a proto nám někdy trvá trochu delší dobu, než seženem opravdu ten pravý díl, nebo doplněk. Velkým problémem byla například přední světla, okrasné šipky na bocích, které jsou na tento typ velmi vzácné, nebo interiér. Čekání a shánění se ale zatím pokaždé vyplatilo. Na jaře na příklad dostane Spartak vytoužené okrasné šipky. Asi nejvíce se mi na Spartáčkovi líbí přístrojová kaplička se třemi bílými budíky, jeho maska, která připomíná úsměv pod fousky svým velkým "křídlem" přes masku a nad ním umístěnými otvory, které opravdu připomínají fousy a zadní - celočervené svítilny.

S Matýskem - jak je u nás nazýván - jsme toho také už poměrně dost nacestovali. V roce 2004 jsme se projeli Chorvatskem a Bosnou, 2005 se podíval až do Anglie a to po vlastní ose, v letošním roce 2006 jsme s kamarády projeli část Moravy po hradech a zámcích. Netvrdím, že vždy vše bylo bez problémů, ale po každé se nám případnou poruchu podařilo opravit na místě svépomocí, nebo s asistencí všudepřítomných kamarádů a kolegů. Do Německa za námi např. jel kamarád s novým dynamem a na konec to byl pouze propálený a ukostřený drát od dobíjení, který bohužel škodil baterii, v Anglii nám "odešel" kondenzátor, ale do těchto aut jde vmontovat v podstatě cokoliv a Spartak jezdí na anglický "kondík" bez jediného problému do dnes.

Při všech cestách se nám vždy osvědčil vskutku obrovský zavazadlový prostor, do kterého se bez větších problémů vždy vešly osobní věci na týden až dva, vařič, hrnec, stan, spacáky a nějaké ty náhradní díly, cestou do Anglie dokonce i plato českého piva! Mám vyzkoušeno, když dám plechovky na dno, má teplotu akorát ze sedmého schodu.

Škoda 440, ve své době přezdívaná Spartak, patřila designem k výkvětu evropské špičky. Půvabná, dvoudveřová karoserie, s prostorným interiérem a kufrem a motorem, který měl slušný poměr výkonu a nákladů. Jízdní vlastnosti s dnešními auty se samozřejmě srovnávat nedají. Auto je na vysokých pneumatikách, kterým se právem přezdívá "hadovky", v zatáčkách a obzvláště pak na kluzkém povrchu silně přetáčivé a nestabilní, při projetí nerovnosti se celé auto jakoby rozvlní, brzdná dráha je samozřejmě podstatně delší, originální světla Vám v noci moc jistoty nepřidají, ve srovnání s moderními vozy je Spartak v interiéru hlučný a delší jízda je samozřejmě únavnější, než u vozů mladšího data výroby. Velmi příjemně mne u tohoto vozu překvapila jeho spotřeba, která ani po městě nepřesáhne 7,5 litru. Ve většině případů se držíme hranice sedmi litrů při průměrné rychlosti 70-80km za hodinu.

I přes to jezdím Spartakem rád a v létě využívám jeho služeb co nejvíce to jen jde. Tahle jízda není o rychlosti. Krom babiček s trakárkem, nebo u krajnice uvařených a odstavených 120-tek v podstatě nepředjedete. Ale jízda po boční, okresní silničce, v aleji jabloní, při západu slunce, kdy máte stažené okénko, motor si příjemně ševelí při svých, pro spoustu lidí srandovních, ideálních 70 km za hodinu, mi po každé dokáže zvednout náladu, nehledě na tatínky se syny, kteří stojí u silnice a ukazují synkovi, tu "krásnou Octávii", co právě jede okolo :o), nebo dědečka, který k Vám přijde na parkovišti a se slzičkou v oku vzpomíná...


Mám to auto rád a je mi jedno, že je pomalé a ve srovnání s moderními auty ve všech ohledech zastaralé. O to tady totiž nejde...

Martin

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•