Auto recenze Volvo V40

Závady a opravy na autě

Podle referencí, o které jsem se samozřejmě zajímal, trpí u Volva právě benzínové motory na neodstranitelnou závadu, která se projevuje občasným škubáním, respektive občasným poklesem výkonu motoru. Toto se projevuje náhle a bez zjevné příčiny. Intervaly mezi jednotlivými poklesy výkonu jsou různé. Od několika minut po několik týdnů.

Samotný proces trvá zpravidla několik málo vteřin a většinou jej odstraním ubráním a přidáním plynu nebo přeřazením na jiný stupeň. Vyměnil jsem vše, co by mohlo s touto závadou souviset, avšak bez výsledku. Ani diagnostika nic neukázala. Snad jediným vodítkem by mohlo být to, že vůz nadprůměrně kouří, ale koncentrace výfukových plynů ukazuje spíše na špatně spálený benzín, než-li na olej či vodu v palivu. Navíc mám pocit, že závada se objevuje častěji, pokud je vyšší vlhkost vzduchu. Zajímavé je také to, že motor má i přes tyto trable velmi dobrou spotřebu při jakémkoliv stylu jízdy.

Již jsem oslovil řadu odborníků i majitelů stejného vozu. Odborníci většinou jen spekulovali a někteří majitelé vozu mají problém stejný. Napadá mě snad už jen špatná sedla sacích ventilů nebo ventily samotné, ale tomu zase odporuje ona zmíněná vynikající spotřeba paliva.

S jinými takto podstatnými problémy jsem se nesetkal.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Vůz naprosto chválím za příkladnou ergonomii sedaček a hlavně opěrek hlav. Přesto, že ty nejsou jakkoliv nastavitelné, jsou svým tvarem naprosto ideální pro každého. Najezdím mnoho kilometrů a mohu tedy být objektivní. Velmi kladně také hodnotím celkovou tuhost karoserie, jež se odvíjí od tvrdosti plechu, z níž je zhotovena. Příkladem mi byla srážka s mladou srnou v rychlosti kolem sta kilometrů v hodině. Najednou tam jednoduše stála. Odnesla to registrační značka s podložkou a mřížka chladiče, jinak klempíř jen rovnal usazení kapoty. Resumé? Už tam prý s tím nemám jezdit, protože tomu prakticky nic nebylo, ale on na tom strávil celý den. Tak je ten plech prý tvrdý a nepoddajný.

Vzhledem k tomu, že vůz si již nabíhá na sedmý rok, je samozřejmě znát pokračující vývoj především v oblasti stability vozu, ale na druhou stranu... Jedná se o verzi kombi a dálniční sjezdy i nájezdy se dají střihnout velmi rychle, aniž by se vaší babičce udělalo špatně.
"Véčtyřicítka" z roku 2000 překonává příčné nerovnosti poměrně zdárně a plavně. Alespoň tak na mě působí jízda z Prahy do Brna... Možná, že svůj podíl na tom mají pneumatiky o rozměru 205/60, takže žádné nízké profily.

Za pochvalu rozhodně nestojí zátah motoru, byť papírově má dohromady stodvacetpět koníků. Problém bude v točivém momentu (hodnota 174 N.m / 4 000 ot. za minutu) a zpřevodování vozu. Pak si ale můžete dovolit takovou věc, že když vám ve stočtyřiceti někdo "vleze" do pruhu a je opravdu pomalý, tak na odjetí můžete ve stovce řadit z pětky na tři. Otáčky skáčou na čtyři ticíce a letí nahoru, no a vy trochu jedete. Není to samozřejmě tak tragické, ale v tuto chvíli si vždy s nostagií vzpomenu na naftu. Ještě, že mám v garáži jiný vůz, který požírá právě naftu.
Velmi dobře hodnotím funkci veškeré elektrovýbavy a audiosoustavy. Můj vůz má najeto něco málo nad sto tisíc, ale veškeré součásti podvozkové skupiny je původní a i dnes naprosto bez vůlí. Je to samozřejmě dáno i stylem jízdy a převážně dálniční najeté kilometry. Motor se ohřívá velmi rychle a tak si exponáty bez klimatizace nemusejí v zimě zoufat.

Jak jsem již výše napsal, není radno podlehnout silničním provokatérům a nechat se ztrhnout k honičce. Vůz sice dokáže uhánět i dvousetkilometrovou rychlostí, ale pružnost motoru je velmi omezená. Pokud jedu normálně a přesto svižně, dokážu dlouhodobě držet průměrnou spotřebu na 7,3 litrech na sto kilometrů a to počítám také jízdu ve městě.

Musím kvitovat tvary vozu. I dnes, po šesti letech působí Volvo velmi honosně a mnozí laici si myslí, že vůz je mladší. Osobně tankuji pouze na značkových pumpách, nejvíce potom na Shell. Svíčky mám ve voze s platinovými elektrodami a díky tomu vůz startuje doslova na "cvrnknutí". Motor hezky maže plná syntetika od Shellu a přesto, že diagnostiku není možné nastavit, dodržuji tzv.Long-Life interval, tedy výměna každých 30 000 kilometrů a trpím pouze tím, že v polovině intervalu na mě po nastartování mrká asi minutu kontrolka "servis".

V celku jsem spokojený Volvista, ale vůz je již na mě poněkud stár a uvědomil jsem si, že nafta je pro mě lepší volbou. Každopádně tento model velmi doporučuji všem, kteří chtějí poměrně levné auto, ale reprezentativní, spolehlivé a především bezpečné. Volvo si vždy dávalo na bezpečnosti záležet a proto snad ani není možné najít kus, který by neměl airbagy a ABS.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•